Homeopatie u dětí

Homeopatie je velmi účinná a přitom šetrná léčebná metoda, která je součástí každodenní praxe 300 000 lékařů po celém světě. Homeopatické přípravky mají schopnost stimulovat organismus k lepšímu využití vlastních léčebných sil. Nejsou přitom pro organismus toxické.

Historie a princip

Homeopatie je velmi stará léčebná metoda. Na rozdíl od klasické mediciny ( neboli alopatie), která používá léčiva vždy proti něčemu, je homeopatie naopak založena na podání látek, které po požití způsobují obdobné příznaky jako onemocnění. Na rozdíl od klasické mediciny, která léčí vždy jen určité dané onemocnění, se homeopatie vždy dívá na člověka jako na celek.

V průběhu celé dávné historie si několik významných lékařů všimlo faktu, že látka, která má schopnost vyvolat u lidí nějaké nežádoucí reakce, má schopnost je také léčit. Již  Hippokrates této teorie úspěšně využíval,  když léčil vojáky postižené cholerou výtažkem z rostliny veratrum album, která, pokud je podána zdravé osobě ve větším množství, vyvolává průjmy a zvracení stejné jako u cholery. Teprve na sklonku 18.století německý lékař a chemik Samuel Hanemann začal tuto teorii vědecky ověřovat a potvrdil její správnost. Potvrdil, že účinek léčiv na organismus je obousměrný: pokud u zdravého vyvolá známky nemoci, může u nemocného s obdobnými symptomy chorobu léčit. Odtud i sám název homeopatie z řeckého homeo (podobný) a pathos (utrpení, nemoc). Zjednodušeně se zákon podobnosti popisuje výrokem "podobné se léčí podobným".

Klasická léčba vždy působí proti nějakému příznaku onemocnění ( proti teplotě, proti zánětu, proti bolesti...). Homeopatie naopak působí ve stejném směru jako vlastní obranné reakce organismu, ve shodě s nimi.

Je nezbytné říci, že homeopatická léčba působící stimulaci obranných mechanismů organismu nijak nebrání tomu, abychom v jejím průběhu podávali i léky klasické, které působí na zcela jiné úrovni. Toto spojení je někdy nezbytné a bez porady se svým lékařem si nikdy nesmí pacient svévolně klasické léky vysadit.

Příklad : Pokud píchne zdravou osobu včela, objeví se na kůži otok a zarudnutí doprovázené píchavou bolestí. Máme-li před sebou nemocného, kterému se na kůži z nějakého důvodu ( popálení, kopřivka...) objevil otok se zarudnutím a píchavou bolestí, je potvrzeno, že podání  velmi malé dávky ( mikrodávky) včelího jedu příznaky zlepší.

Homeopatikum

Homeopatikum je tedy lék připravený z látek pocházejících z rostlin, živočichů nebo minerálů. Účinná substance je vždy mnohonásobně naředěna, takže výsledný produkt obsahuje pouze stopu této látky. Ředění bývá vždy označeno výrobcem. Například označení 6 DH znamená, že výchozí substance byla 6x ředěna v poměru 1/10 ( zředění tedy na jednu miliontinu - 10^-6). Označení 5 CH znamená, že substance byla zředěna 5x v poměru 1/100 ( na jednu desetimiliardtinu -10^-10). Na rozdíl od léků klasické mediciny zde platí - s vyšším ředěním se zvyšuje účinnost.

Podávání homeopatik

Homeopatická léčiva jsou nejčastěji vyráběna v granulích nebo globulích, méně často pak v kapkách, či tabletách. Nejvhodnější formou podání je volné rozpuštění v ústech, nejlépe pod jazykem. Homeopatika jsou velmi citlivá na znečištění. Neměla by proto být skladována spolu s těkavými látkami, které je mohou znehodnotit ( kafr, eter, parfémy..), měla by být dětem podávána na lžičce z plastu nebo přímu z víčka originálního balení. Globulí bychom se neměli dotýkat rukama. Lék se vstřebává sliznicí v ústech.V okamžiku, kdy homeopatikum podáváme by tedy v ústech neměli být  přítomné některé aromatické látky např. mentol ( zubní pasta), káva nebo tabák.

U kojenců a malých dětí je možné homeopatikum rozpustit v malém množství vody. Lze rozpustit 10 granulí v 1 dcl kojenecké vody a podávat dítěti po lžičkách v doporučených intervalech (1 dávka = 1 lžička). Každý den se připravuje stejným způsobem nový roztok.